Kapitola..4..

15. září 2010 v 17:25 |  Story
Michael Corvin

Abby Maitland
Jak jsem procházela lesem uslyšela jsem hlasy které mě varovali ale i povzbuzovali 
:Neboj se,pojď dál
Ten druhý my říkal
:Odejdi není tu pro tebe bezpečno,prosím
Nevěděla jsem co mám dělat ale cíl jsem měla jistý,vidět Michaela.
Rozhodla jsem se,že ty hlasy budu ignorovat a čím víc jsem šla hlouběji tím více jsem slyšela kroky,jako kdyby někdo šel za mnou.Začala jsem se proto otáčet měla jsem strach,najednou začal někdo kolem mě běhat.Na chvíli hluk přestal,přede mnou šel muž a zlomyslně se na mě usmíval,pak se tam objevili další dva muži,vypadalo to,že nemáj  se mnou dobré úmysly.Muži kteří byli kolem,chytly mě za ruce abych se nemohla bránit muž přede mnou mi odkryl krk.Začínalo my být jasné,že to jsou nejspíš upíři,chtěla jsem se jim ubránit ale nešlo to,upíři mě pevně drželi.Upír přede mnou se domě zakousl,cítila jsem jak má všechna krev která proudila mým tělem by se chtěla dostat do mého krku.Zničeho nic mě upír pustil vypadalo to,že je něco vyrušilo,začalo to s upíry bojovat, nejspíš mě to chtělo zachránit.Když byli upíři mrtví postava se otočila a šla směrem ke mě,naklonila se na de mě a zvedla,mě ze země.Byl to Michael,odnášel mě hlouběji do lesa, pak mi řekl ať zadržím dech a zavřu oči,poslechla jsem ho a najednou sem cítila ve vlasech silný vítr a po mém těle zimu ale ne dlouho.Ocitli jsme se v místnosti,uprostřed byla postel a okolo nábytek,Michael mě položil na postel a odešel.Posadila jsem se abych si místnost lépe prohlédla za chvíli se vrátil Michael a nesl sebou lékárničku,posadil se ke mě a začal mi ošetřovat ránu na krku.Nemluvil na mě bylo znát že se na mě zlobí,když mi zalepoval ránu zeptal se mě:Proč jsi šla do lesa říkal jsem ti že tam nemáš chodit,víš jak je to tam nebezpečné a kdybych nepřišel byla bys teď mrtvá nebo hůř.
A odnesl zbytek
obvazu,Michael o tom věděl až moc příliš nato,že to byl člověk nebo ne a co může být horšího než smrt?proto jsem se ho na to zeptala.Michael se na mě podíval upřímným pohledem,sedl si ke mě a začal vysvětlovat:Kdybych nepřišel včas stal by se s tebe upír a to je horší než smrt,ztratila by si sama sebe úplně by ses změnila,stal by se s tebe bezcitný vrah a to horší ztratila by si svou duši a tu už bys nikdy nezískala zpátky,pokud by jí tobě někdo nenabídl.
Začínalo mi to být jasné ten vlk ty oči ta síla kterou Michael měl,mi byla divná,zeptala jsem se ho proto jestli je také upír.Michael se na mě podíval a začal mluvit:Ne já nejsem upír teda ne aspoň z poloviny.Já jsem něco horšího.Lekla jsem se a začala mít strach,Michael se mě zeptal jestli chci vědět co je vlastně zač,odpověděla jsem ano.
Michael:Jsem na půl upír a na půl vlkodlak,ale silnější než oba navzájem.
Zděsila jsem se,začala jsem přemýšlet jak se odsud dostat,ale Michael jako by mi četl myšlenky mě uklidňoval že se ho nemusím bát,že mi nechce ublížit.Začal mi vyprávět jak to tehdy bylo:Stalo se to když mi bylo 14let.Byla už noc a já byl sám venku,když v tom přišel ke mě muž a začal se mě vyptávat jestli se nechci stát něco úžasného,nechápal jsem ho,pak se k němu přidal další muž.Řekli mi že ví,že nemám rad svůj život proto si mě vybraly,zeptal jsem se jih co jsou zač.Muž mi odpověděl,že je vlkodlak a ten druhý upír a chtěj na mě něco vyzkoušet,zeptal jsem se jich,co?Muž mi odpověděl,že chtějí ze mě udělat smíšený druh:Na pul upír na pul vlkodlak ale silnější nemyslíš,že je to dobrá nabídka.
Souhlasil jsem,ať to tedy zkusí.Když mě kousli,cítil jsem jak všechna krev proudí nahoru.První kdo přestál sát byl vlkodlak a pak mě pustil i upír,nechali mě tam ležet a odešli.Když jsem se probral už svítalo a já pocítil divnou chuť na krev,ale nechtěl jsem lidskou proto jsem šel do lesa abych si něco ulovil,potkal jsem tam vlka a zabil jsem ho.Když jsem se najedl začal jsem se měnit do podoby vlka,a přeměnil jsem se.Celých 6let  jsem pobíhal po lese a živil se zvířecí krví,a jediným řešením jak se stát člověkem bylo ochutnat lidskou krev,to sem ale nechtěl až do doby co sem tě nepoznal.Chránila jsi mě před těmi muži,pak jsi upadla do bezvědomí a já jsem to nevydržel.Toužil jsem ochutnat krev která proudí v žilách lidí a být po tvém boku,nakonec jsem se přeměnil do podoby člověka.

Bylo mi jasné že o tom Michael nebude chtít mluvit a proto jsem mu řekla co k němu cítím,podíval se na mě a dal mi ruku na tvář,chvíli se mi díval na rty a pak do mých očí.Chytla jsem ho za ruku,kterou měl položenou na mé tváři a pak mě políbil.Začali jsme se vášnivě líbat,po chvilce mě Michael položil na postel a začal svlékat a já zase jeho.Když jsme byli nazí pomalu,ale něžně do mě vnikl bylo to krásné.Michael mě zahrnoval polibky po mém těle.Venku byli slyšet vlny,bylo jasné že jsme někde u moře kde?to jsem netušila.


Kapitola 3

13. září 2010 v 21:04 |  Story
Abby Maitland
Nebyla jsem ani v půlce cesty když jsem našlo lovce,ty co mě a Archiho přepadli.Byli mrtví přistoupila jsem blíže abych si je mohla prohlédnout ale bylo na nich něco divného,měli kousnutí v krku.Chtěla jsem utéct ale když jsem se otočila stál tam Michael,byla jsem rada že tam je a ihned mi bylo jasné že to co se stalo včerejší noc nebyl sen ale skutečnost,zeptala jsem se ho co tady dělá:Co tady dělám,říkal jsem ti že tu bydlím a neměl bych se ptát spíš já tebe co tady děláš ty.A podíval se na rozlobeně,nechápala jsem ho a tak jsem mu odpověděla:Co tě to zajímá?Protože je to tady nebezpečné a rozlobeně se na mě podíval,zeptala jsem se ho co se stalo těm mužům.Řekl mi jenom že je něco zlého zabilo a že můžu být na řadě já.V tu ránu jsem si vzpomněla na Archiho a začala jsem se vyptávat jestli ho viděl.Michael se na mě přísným pohledem podíval a pak mi řekl že Archi je zemřel,nemohla jsem tomu uvěřit co mi právě řekl.Myslela jsem si že má v tom prsty on a začala jsem na něj křičet jak mohl to nevinné zvíře zabít a u toho jsem šíleně vyváděla.Michael si to ale nenechal líbit,popadl mě kolem pasu a začal líbat.Byla jsem zmatená co do něho vjelo ale za chvíli mi to bylo jedno,asi 6minut jsme se líbali když v tom nás vyrušili lovci.Přišli hledat lovce ty co tu byli předtím aby je našli.Michael mě chytl za ruku a řekl mi abych šla sním,neváhala jsem a poslechla ho,bylo vidět že se v lese vyzná ale bylo nám to k ničemu lovci měli sebou psi a taky zbraně.Najednou se Michael zastavil a řekl že dál musím sama,nechtěla jsem ho poslechnout ale on mě políbil a řekl že je na chvíli zadrží ať se můžu zachránit,nechtěla jsem to udělat ale stále víc a víc na mě doléhal a pak mi řekl něco co mě donutilo mu věřit:Miluji tě,ale teď musíš utéct o mě se neboj nic se mi nestane.A pak mě znovu políbil,poslechla jsem ho a utekla domu,když jsem přišla do pokoje uvědomila jsem si že sem nejspíš ztratila svou lásku,začala jsem brečet ale pak se mě někdo dotkl zezadu byl to táta a ptal se mě proč pláču.
Michael Corvin
Byla jsem rozrušená a začala na otce křičet:proč tě to tak najednou zajímá,nikdy tě nic o mě nezajímalo a teď si chceš hrát na tátu.Nevěděla jsem co mluvím ale táta ano,věděl že ho nesnáším a proto odešel a práskl dveřmi,ihned jak odešel zamkla jsem a sedla si do kouta a myslela na Michaela a na to jak mi řekl že mě miluje.Když jsem usnula zdál se mi sen že přišel ke mě Michael a odnesl mě do postele,pak mě uklidňoval mě:už je všechno v pořádku jsem tady s tebou.Pak mě políbil na tvář,když jsem se probudila všimla jsem si že někdo vedle mě leží.Byl to Michale,byl celí od krve a vypadalo že je slabí,ihned jsem se ho pokoušela probudit ale on nereagoval tak jsem s ním začala cloumat,probral se a já běžela pro obvazy do koupelny,když jsem se vrátila Michael stál u postele a nebil potřísněný od krve a vypadal že je zase plný síly.Nechápala jsem to ale bylo mi to jedno a objala ho a políbila,Michael se na mě divně díval a začal mluvit:nesmíme se už nikdy vidět nejsi se mnou v bezpečí.Cítila jsem jako by mi někdo vrazil nůž do zad.
:Co tím myslíš udělala jsem něco špatně.Michael ke mě přistoupil blíž a pohladil mě,řekl že to není mnou ale jím.Nechápala jsem to co mi říká a nechtěla jsem tomu uvěřit,chvíli se na mě upřeně díval a pak mě políbil na čelo:musíš mi něco slíbit a to že už nikdy nevkročíš do žádného lesa ve Forx.Slíbila jsem mu to ale nevěděl jsem proč do nich už nemám chodit,pak řekl sbohem a vyskočil z okna.Stála jsem tam jako přibitá,stále jsem tomu nemohla uvěřit co mi řekl.Každý den sem byla jako bez duše,byla mi jako bych v hrudi měla obrovskou prázdnotu,stále se mi točilo hlavo to co mi řekl.Uběhlo 14dní co sem Michaela neviděla,nemohla jsem to vydržet a proto jsem se rozhodla že svůj daný slib poruším.Když jsem přišla k zatajenému lesu začala padat mlha a vzduch byl těžší,byl zrovna úplněk.Měsíc svítil jako lampa a mě se svíjela hruď ale chtěla jsem tak moc vidět Michaela že sem nic nevnímala  a vešla do lesa.

Helen

13. září 2010 v 13:47 |  Helen Maitland

Helen Maitland
Helen je nevlastní matka Abby ale nemá jí rada,překáží ji v životě s Nickem,jejím otcem a Claudii už vůbec nemůže vystát.

Claudie

13. září 2010 v 13:44 |  Claudia Maitland
Claudia Maitland
Je Abbynina matka ale nemá k ní už tak blízko jako kdysi,její otec nechce aby se svou dcerou setkávali.

Kapitola..2..

12. září 2010 v 19:46 |  Story
Měsíc zapadl do dáli,ale já jsem přeci jenom zůstala v lese.Najednou jsem uslyšela šumění listů a křupání větví,byl to vlk 
Archi ten kterého nikdo nemohl najít ale on si našel mě.Chvíli váhal jestli jsem přítel nebo nepřítel,sedl si a podíval se mi do očí a já věděla že mi nechce ublížit,přiblížela jsem se k němu abych si ho mohla mohla pohladit ale jako by se ještě obával jestli mi může věřit mi chtěl chňapnout po ruce.Naštěstí jsem rychle ucukla a šla jsem dva kroky zpátky a vyděšeně pohlédla na vlka.Když se všechno uklidnilo zaslechla jsem zase křupání větví jako by tam někdo chodil.Byli to lovci,přišli si Archiho,snažila jsem se ho zaplašit ale už bylo pozdě lovci nás našli dřív než jsme mohli utéct,začali na Archiho mířit zbraněmi v domnění že se mi snažil ublížit řekli mi abych ustoupila a abych se radši nedívala.Ale já sem je začala přesvědčovat že Archi mi nechtěl ublížit,všichni se na sebe podívali a dostali záchvat smíchu pak jejich velitel mi začal říkat že tento vlk je nejhorší zrůda tady u nás ve Forx nato mi řekl:odstup,bude lepší když nás necháš dělat naší práci.Já neposlechla chtěla jsem to nevinné zvíře chránit ale oni mě pak z jeho blízkosti odtáhli a shodili na zem a já se uhodila.Pamatuji si jenom jak tam osamělí vlk stal veprostřed a kolem něj stáli chlapi se zbraněmi a pak už jenom tma,když jsem se probrala klečel u mě muž.Lekla jsem se ho ale on mě ujistil že je všechno v pořádku,posadila jsem a ihned jsem si vzpomněla na Archiho a zeptala se neznámého muže co se sním stalo,muž se na mě podíval pronikavým pohledem a já jsem ihned viděla zvláštní jiskru v jeho očí jako měl Archi ale bylo mi jasné že je nemožné aby z vlka stal člověk nebo ano?V hlavě se mi honili různé domněňky a teorie,muž pak začal mluvit :Archi naštěstí utekl ale zasáhla ho kulka.Zděsila jsem se a začala se ptát kde je a jestli neztratil hodně krve,muž mi odpověděl že ztratil jeho stopu ale nejspíš bude v pořádku.Najednou jsem si uvědomila že toho muže neznám a tak jsem se ho zeptala ne jméno.Muž mi řekl ať se představím jako první,postavila jsem se a odpověděla:Jmenuji se Abby a ty?Muž odpověděl:Jsem Michael,těší mě.A políbil mi ruku,udivovalo mě že ještě někdo má dobré vychování ale nechala jsem to tak,zeptal jsem se ho dělá tady v lese a proč nemá na sobě tričko,Michael odpověděl:Tento les je mým domovem a já si tu můžu dělat co chci a spíš bych se měl ptát já co tu děláš?Odpověděla jsem:chtěla jsem vidět Archiho ještě nikdy jsem neviděla krásnější stvoření,Michael se ke mě přiblížil a pohladil mě po tváři a řekl že už je na čase abych šla domu chtěla jsem říct ne ale jako bych usnula,když jsem se probudila byla jsem doma a ležela jsem v posteli,za chvílí začal někdo klepat na dveře pokoje zeptala jsem se kdo to je.Byl můj otec,přišel se ujistit že sem byla doma celou noc.Abych nedostala vynadáno řekla jsem:ANO!byla jsem tu zavřená celou noc jako ve vězení.Otec řekl že je rád že se tak cítím že se ho aspoň naučím poslouchat a odešel dolu za mou macechou Helen.Nesnáším ji,je na mě zlá a nemá mě rada,už několikrát jsem otcovi říkala ať jí něco řekne ale ona se vždycky ze všeho vymluvila a řekla že si to vymýšlím a pak následoval trest.Několikrát jsem si přála abych mohla bydlet s mámou ale táta jako vždy odpověděl že by to nešlo,tolikrát jsem chtěla utéct ale nikdy jsem to neudělala proč?ani já nevím ale bylo mi jasné že něco mě tam drží akorát sem nevěděla co,byl to snad Archi nebo ten tajemný muž z lesa Michael a nebo to byl jenom sen,byla jsem zmatená potřebovala jsem vidět Archiho  a možná i Michael,nevím proč ale stále jsem na něj musela myslet ,zamilovala jsem se do něho nebo to bylo v tom že měl úplně stejný oči jako Archi,ale pak mě trklo že je to pitomost a pokud to byl sen proč byl tak skutečný.Musela jsem se rychle vrátit do toho lesa,rychle jsem se převlékla a vyrazila,utéct bylo lehké stačilo říct že du na návštěvu ke kamarádce,když jsem konečně ocitla před lesem říkala jsem si že to nebil tak dobrý nápad ale už sem nemohla jít zpátky,tak moc mě to do toho lesa táhlo že sem tedy šla.


Kam dál